Nad pamětí nijak nepřemýšlíme. Prostě tu je jako součást našeho života a přijde nám úplně přirozená. Je to s ní stejné jako se zdravím. Až teprve, když nám přestane sloužit, si jej začneme vážit. Paměť je pro nás prostě samozřejmostí, ale zároveň si uvědomujeme, jak nepříjemné je, když si nemůžeme na něco vzpomenout. Většinou to bývá jen důsledek shonu a stresu.
Nebo jsme prostě přepracovaní, máme příliš starostí a pak nám leccos z naší paměti vypadne. Stane se to snadno, neboť chceme-li si něco zapamatovat, musíme si to nejprveuložit do paměti, poté to v ní uchovat a nakonec si vybavit. Že bychom měli pro svoji paměť něco dělat si uvědomíte teprve tehdy, když zapomeneme vyzvednout dítě ze školky nebo znovu krmíme psa, protože si nepamatujeme, zda jsme to už udělali.
KOLIK SI TOHO PAMATUJEME
Paměť je svým způsobem zrádná. Jelikož není možné si pamatovat všechno, vybavujeme si nejčastěji to, co nás zajímá, ale velmi často i to, na co bychom nejraději hned zapomněli. Je totiž mnoho druhů paměti.
Pamatujeme si slova, ale používáme také paměť zrakovou, sluchovou, čichovou a pohybovou. Z poruch paměti je nejhroznější amnézie, tedy časově ohraničená nebo trvalá ztráta paměti.
Zajímavé je, kolik věcí si většinou pamatujeme:
· 10 % z toho, co čteme
· 20 % z toho, co slyšíme
· 30 % z toho, co vidíme
· 50 % z toho, co slyšíme a vidíme
· 70 % z toho, co řekneme
· 90 % z toho, co děláme
DŮLEŽITÝ JE TRÉNINK
Jen neradi si připouštíme, že s věkem přestává být pružné nejen naše tělo, ale i mozek. I ten ale můžeme cvičit a trénovat a dostatečným pohybem mu poskytnout přísun kyslíku, aby lépe pracoval. Také můžeme používat přípravky, zlepšující paměť (Lecitin, ginkgo biloba, koenzym Q10)
Pro mozek je nutný cílený trénink. Aby zůstal aktivní, nesmíme jej nechat zahálet. Proto se učíme cizím jazykům, luštíme křížovky, hrajeme šachy, pexeso apod.