Stalo se už dávno zvykem, že jakmile člověk pocítí potřebu něco mít, zaloví v peněžence nebo kapse, případně vezme svou platební kartu či podobný platební nástroj nebo provede internetovou transakci, zaplatí a dostane to, po čem právě touží. Děláme to tak už dlouho a automaticky a nejednou už se nad tím ani nijak mimořádně nezamýšlíme. Natolik už se pro nás stalo placení rutinou.
Jenže taková rutina končí ve chvílích, kdy v peněžence ani kapse nenajdeme ani korunu a kvůli stavu financí na kontě neprovedeme už ani jinou platební operaci. Když nám zkrátka peníze někdy dojdou, je po placení. A když je po placení, je i po naději na koupi toho, co právě potřebujeme.
Člověk by se sice měl postarat, aby vždy dostatečné množství finančních prostředků měl, měl by si dost vydělávat a utrácet úměrně výši svých příjmů, jenže všichni dobře víme, že to leckdo nezvládá a leckdo vzhledem k výši svých příjmů ani nemá naději zvládat. To už je prostě osud.
Jenže na osud se při nemožnosti zaplatit vymlouvat nelze. To nikomu z těch, kteří jsou ve finanční tísni, nikde nezbaští. A když tak peníze zrovna chybějí, musí se urychleně někde sehnat. Třeba i za cenu toho, že si je člověk půjčí.
Ovšem ani s půjčkou to nejednou nevypadá zrovna růžově. Nabídek je sice dost a každý má na výběr, jenže vybrat si některou z nabídek ještě neznamená ji získat. Zájemce o podobnou finanční výpomoc totiž musí i prokázat, že půjčené peníze v souladu s dohodou vrátí. A když je na tom někdo tak špatně, že zrovna schopnost splácet neprokáže, má smůlu.
Ale takové smůly ho může zbavit hypotéka po insolvenci Nebankovní hypotéky. Za tu se totiž neručí enormními příjmy ani čistými registry dlužníků, za tu se ručí zástavou nemovitosti. A proto tu uspěje v podstatě každý, kdo může nějakou nemovitost do zástavy dát a kdo bude mít i z čeho splácet.